Tato modlitba vzniká v tichém dialogu mezi člověkem a živou rostlinou. Hudba, kterou slyšíte, není složena ani interpretována lidskou rukou — rodí se z jemných změn v životních procesech rostliny asparagus. Je to zvuk její přítomnosti, její odpověď na dotek světa.
Slovo modlitby se zde nesnaží přírodu ovládnout ani vykládat, ale naslouchat jí. Společně tak vytvářejí prostor ztišení, vděčnosti a pokorného vztahu ke stvoření, jehož jsme součástí.
Tato modlitba je pozváním ke zpomalení — k návratu k úžasu, k tichu a k vědomí, že i rostliny mohou být svědky a spoluúčastníky duchovní cesty.
Tuto modlitbu čtu v tichém souznění s živou rostlinou – Vánoční hvězdou.
Hudba, která ji doprovází, nevzniká z lidského řízení ani z předem dané skladby, ale rodí se v přítomném okamžiku jako odezva živé rostliny.