Na půdě nové synagogy v Sokolovské ulici byla jáhnem Vladimírem Karbusickým z Náboženské obce Církve československé husitské
v Milevsku objevena geniza. Obrátil se proto na Židovské muzeum
v Praze, které v rámci projektu Tajemství půdy tyto nálezy zkoumá
a posuzuje. Naše redakce mohla být u toho, když kurátorka tohoto projektu paní Lenka Uličná přijela se svým týmem genizu do Milevska prozkoumat. U této příležitosti jsme ji požádali o krátký rozhovor.
Paní Uličná, můžete nejprve našim čtenářům vysvětlit, co to geniza vlastně je?
Geniza je zvyk odkládání předmětů, které již neplní svou roli
v náboženském životě židovské obce. Stejným výrazem se taky označuje uzavřený, veřejně nepřístupný prostor, kam se odkládaly právě opotřebované modlitební knihy, části biblických textů, ale i vybavení synagogy nebo archivní materiál. A tímto místem bývala obvykle půda synagogy. Předměty v genize ležely až do úplného rozpadu, případně mohly být časem pohřbeny na židovském hřbitově.
Proč nelze náboženské knihy a rituální předměty vyhodit do běžného odpadu?
Důvodem pro genizu je respekt k Božímu jménu. Do genizy se odkládají především předměty, na nichž je jedno z Božích jmen napsáno, a odkládáme je proto, abychom Boží jméno nezničili vlastní rukou. Všem, kteří by se o genizách chtěli dozvědět víc, doporučuji navštívit webové stránky
geniza.cz.
Co všechno se v milevské genize našlo?
A z jaké doby jsou nalezené předměty?
Většina nalezených fragmentů jsou modlitební knihy z konce 19. století, tedy jsoustarší než samotná synagoga. Většinou to jsou sidury, modlitební knihy pro všední den. Z hromady sutě jsme vyhrabali taky tabulku šiviti a její rám. Tyhle tabulky bývaly zavěšeny u modlitebního pultu nebo u bimy, kde se předčítá z Tóry, a je na nich text „Hospodina stále před oči si stavím“ (Žalm 16, 8). Pro genealogické výzkumy je důležitý nález rukopisného memorbuchu, který obsahuje jména zemřelých členů židovské obce.
Našlo se něco, co vás překvapilo?
Překvapil nás krásný obrovský lustr. V genizách sice nacházíme části svícnů, odkapní misky a třeba i kratiknoty, ale celý lustr se opravdu
v genizách nevidí. Zatím se ho sice nepodařilo ztotožnit s lustry na historických fotografiích synagogy, ale je zřejmé, že v synagoze sloužil. Části synagogálního interiéru se do geniz z pietyodkládaly,
ale takhle velký objekt je opravdu ojedinělý.
Co se bude s nálezem dále dít?
Memorbuch a pár fragmentů knih s vlastnickými přípisy bychom rádi restaurovali a digitalizovali v Židovském muzeu v Praze tak, aby byly přístupné co nejširšímu okruhu badatelů i laiků se zájmem o dějiny židovské komunity v Milevsku. Většinu nálezů bychom ale rádi
v Milevsku ponechali a budeme nápomocni, pokud v bývalé synagoze nebo v muzeu vznikne třeba nějaká vitrínka připomínající milevské Židy.
Děkujeme za rozhovor.